Jak moc se změní člověk, který v jediný moment ztratí vše, co mu bylo drahé? Kdy jeho veselá mysl upadne do prázdnoty, do těch míst duše, kde jsou jen otázky. Proč? Proč já? Kdo za to může? Co kdyby …? Kdyby… Ten moment někomu život zkazí, jinému však poskytne druhou šanci. Nakolik se však mysl dokáže vzpamatovat ze skepse, ze smíření se s blízkostí smrti a hledět dál do budoucna, než jen pár hodin, je otázka snad ještě komplikovanější. Člověk se změní a jeho volby mají vliv i na všechny okolo něj. Co bylo podstatné dříve, nyní již není. O čem dříve nemělo smysl uvažovat, se stává příčinou svárů.

Jediný okamžik dokáže změnit vše, čemu jsme kdy věřili i čím jsme kdy pohrdali. Osud je neodvratný, ať se na věci díváme z jakéhokoliv úhlu. Celý náš život je jen koláží vzpomínek. Sbírka zážitků, které se nám chtě nechtě vracejí. Může se nám zdát, že vše spěje k jednomu bodu našeho bytí. Ale je tomu skutečně tak? Jediný okamžik nás může pozměnit na zbytek života. Život tím však nekončí, život jde dál. Režisér Ińárritu nás noří do zdánlivého chaosu ve střižně. Do bláznivé koláže situací, které se říká život. Zdánlivé však jen na první pohled. Vše má svůj hlubší smysl. Časové kontinuum není to podstatné, podstatné jsou naše emoce, naše volby v jeden konkrétní okamžik. Ińárritu nás naopak chrání před bezduchým klouzáním po dějové lince.

Film sleduje osudy tří lidí, které se v jediný moment protnou, avšak unikátním stylem. Je-li divák v první půli filmu zmaten a soustřeďuje se na postupné skládání jednotlivých útržků do většího celku, tak ve druhé půli je zmaten tím, co mu jednotlivé útržky říkají. A chtěl by se vrátit zpět, zapomenout na svou touhu pochopit časovou posloupnost a soustředit se jen na sílu jediného momentu. Až v masochistické snaze pochopit uvažování lidí tam na plátně. Proč takto jednali? Díky bravurním výkonům hlavních představitelů se i tu a tam divákovi dostane odměny v podobě pochopení. Aby však vzápětí následoval střih a pátrání v paměti „kam toto zařadit“. Režisér si s našimi emocemi hraje jako s loutkami. Obraz šťastné rodiny je následován upřeným pohledem neoholené, špinavé tváře kamsi do prázdna a uvažováním o smyslu víry v Boha, o smyslu víry v život. Pocit emocionálního vyčerpání a neustálého přemýšlení o významu vyřčených slov pokračuje i mnoho hodin po skončení. Každý dialog je doprovázen spoustou přesně promyšlených detailů. Každý záběr kamery má svůj smysl. Divák po celý film sleduje jen několik málo tváří, které mu však ukazují mnohem, mnohem více.

Každý ze tří hlavních charakterů prodělává v průběhu příběhu proměnu tak dokonale, že musím jen tleskat na volbou hlavních herců. Vedle Seana Penna, který opět dokazuje své kvality v roli rozvrácených charakterů, zde exceluje Benicio Del Toro a Naomi Watts. Naomi Watts nedávno zazářila v „Mulholland Drive“, avšak teprve po shlédnutí 21 gramů před jejími kvalitami smekám.

Co se stane s člověkem, který se již změnil, nechal svou černou minulost za sebou a svůj současný život zasvětil své rodině a Bohu, ale osud si ho i nadále vybírá jako nástroj své zloby? Benicio Del Toro ve své performanci napraveného kriminálníka je tak přesvědčivý, že spolu s jeho pochybnostmi je divák vtahován do myšlenkového proudu, který se zdá být bezvýchodný. Jeho víra je zpočátku tak ukázkově slepá, že si až žádá, aby jeho duše prošla očistou v podobě sebezatracení. Aby skrze vnitřní nihilismus teprve byl schopen si uvědomit skutečné hodnoty života.